Březen 2009

Vždyť to je to, o čem celou dobu hovoříme!

23. března 2009 v 15:51 | inkoustová kaňka desdemonka |  Tak si říkám...
Je zcela zřejmé, že vešekrá ta chuť, se kterou jsem před téměř dvěma lety psala i třeba pět článků denně, je ta tam.
A proč to říkám?
Ani nevím, možná mě lepší začátek článku už nenapadl. Je to tak, moji milý, mám odjem, že veškerý talent mě opustil, má fantazie zlenivěla a já takzvaně usnula na vavřínech a poslední dobou se starám jen o sovje chemlonové rasta copánky nebo o to, kterou knížku si pod lavici vezmu příští den.
Což je dlaší věc- zlenivěla jsem i ve škole, za tohle pololetí jsem sice pouze o hodinách přečetla už asi čtyři knihy... ano, momentální Spolčení hlupců (J.K. Toole, pro zajímavost) je pátou knihou a to už taky dá se říct dočítám. A na mých výseldcích je to znát a nehroší je, že veškerá má ctižádost zřejmě usnula spánkem věčným, protože mě je to srdečně jedno, jakou známku dostanu či neodstanu.
Kromě Českého jazyka, pravda, na tom si zakládám.
Jediné, co jsem schopná stvořit a ještě mě k tomu druzí musí nutit měsíc a stejně to není v závěru nic extra, je glos stupidní povídky od stupidní holčičky, které stupidní dav úplně stejně stupidních holčiček řekl, že to je skvělé, protože hlavní hrdinka je ztělesněním veškerých jejich snů ať už skončí s Billíškem nebo Tomíškem.
Jediné mé literární působení je nyní na mezeře.org či na saspi,cz, kam postupně se strachem nahrávám díla, která vy již musíte znát nazpamět a s hanbou se svezu pod stůl, když si čtu kritiku.
Ale to je, oč tu běží, ne?
Pak jsem taky schopná složit v mžiku vysoce kvalitní, solidní rým, který slouží jako krátkodobé pobavení mým psolužákům. Ba ne, nedávno jsem stvořila zcela vážně myšlenou, intimní lyriku o mém bývalém, avšak stále ještě milovaném a za "toho osudového" považovaném příteli a to se, podle mě, i docela povedlo, ale číst vám to nedám, protože v zápalu zbavování se všech věcí, které by mi ho v budoucnu mohli nechtěně připomenout v ten nejnevhodnější okamžik, jsem ji odstranila ze všech míst, kde se nacházela... Kromě mezery.org vlastně, takže... Ale ne, stejně vám to nedám přečíst.
Vážnš je to k vzteku. Víte vy vůbec, kolik mám rozdělaných příběhů a dál, než za stránku A4 jsem se nedostala? Co takhle Ghosts o vztahu mezi přítelem dcery a matky (klasika, ale dejme tomu)? Nebo co vlastně to moje slavné Family? Anebo Static Lullaby o otčímovraždě, matkovraždě a zneužívání dětí? Anebo Strach ze stracu, který měl vyprávět o soužití šestičlené rodiny, přičemž šestým členem je sestra hlavy rodiny a jedno z dětí je plodem incestní vášně? Už radši ani nezmiňuju, že jsem se snažila dokončit- ale nedokončila, samozřejmě- Take This To Your Grave, kterou, navdzory vlažným rekacím na první dvě kapitoly, považuji za skvělou a o mé knize, Zahradě slzných stromů, která měla být fiktivním sci- fi fantasy životopisem jedné dámy, to se můžu jen sama sobě smát.
Vskutku, tne plíživý pocit, že jsem neschopná, nabírá neustále na síle. Tohel už se snad ani nedá nazývat "autorskou krizí" to je prostě jeden velký krach.