Září 2008

Liga-co-Podporuje-Spontánní-a-Lehkomyslné-Nápady

27. září 2008 v 22:07 | inkoustová kaňka desdemonka
Vážení, famfáry- TRAMTADADÁÁÁ!
Musím vám, moji drazí, sdělit VELIKOU NOVINU.
Pokud jste četli dnešní kraťoučký glos "MADE BY BARBELLUSHI AND DESDEMONE" a líbil se vám, dožadujete- li se dalších, ba dokonce JEŠTĚ HORŠÍCH (potažmo lepších) glosů od nás dvou, moc rády vám vyhovíme poskytnutím adresy ZCELA NOVÉHO, vysoce kvalitního a porpracovaného blogu, jež je pod vedením nás dvou jříšných slečn a kterýžto je určena a zaměřen JEN A POUZE na naše Poserovské,Tokjomotelácké a jiné glosy jednodílných či složitých a větvených příšernsotí, které literární tvář internetu nábízí.
Pokud byste vy samy našli něco, co byste rádi viděli oglosováné, i kdyby se jednalo například o malou pomstičku, můžeme se dohodnout a rády to pro vás uděláme, ale nikoho třetíího, čtvrtého, ba ani pátého nepřibíráme.
Budeme moc rády, když se u nás zastavíte, (ne) příjemně si počtete a třeba ná mi zanecháte názor na naši.. ehm, práci či třeba jen pochvalu nebo nadávku, to my všechno máme rády a věřte, že o tom budeme vést dlooooouhé ICQ diskuze.

Adresa je tedy; glosni-to.blog.cz

a již jsme přidali první kapitolu jedné vícedílné Tokjómoteláské šílenosti a jistě se vá mto ude "líbit".
A mějte se famfárově:)

Staré dobré časy a začátky

27. září 2008 v 17:07 | inkoustová kaňka desdemonka |  Tak si říkám...
Musím říct, že dnes dopoledne jsem se skutečně neuvěřitelně nudila.
Zvenku od rána slyším neurčité vyhrávání z nedalekého parku. Nemám ráda Svatováclavské slavnosti.
Vlastně vesměs nesnáším akce takovéhle a třeba i jen vzdáleně podobné.
Ale nechci mluvit o době nynější, nýbrž minulé.
Včera večer, přijdu domů, sednu k notebooku a napadne mě- existují ještě vůbec Tokio Hotel? Abyste rozumněli, v době, kdyb vznikli, někdy před dvěma lety, jsem měla plné právo být čtrnáctiletou fanynkou a nestydím se za to a je mi upřímně jedno, jestli mě kvůli tomu přestanete číst, i když nevěřím, že meii mými čtenáři jsou někteří zcela bez mozku, aby to byl pro ně dostatečný důvod.
K věci.
Tak tey, zadala jsem si do vyhledávače ´tokio hotel povidky´ a našla tak blog, který dříve vedly Neferka s Elen, nyní už asi moc v provozu není, ale stále tam jsou staré povídky, z toho dvě moje vlastní, ale NAVÍC- zůstali tam glosy!
A jak to člověka potěší a zahřeje u srdce ,dkyž jednu takovou oglosovanou povídku otevře a směje se a směje a vzpomíná na staré dobré plodné časy, dky byl ještě svůj, originální a šťastný sám se sebou, ne jako teď.
A tak jsem dnes okamžitě zlanařila Abrbellku, která, přesně jak jsem očekávala, mě nezklamala a pustila se se mnou do glosování jedné krátké HP FanFiction a abychom vás potěšily, když otevřete článek dál, najdete ji tam.
Dokocne jsem se pro to tak nadchly, že momentálně glosujeme další, vícedílovou o již zmiňvaných "Miláčcích Tokiáčcích" a uvidíme, jak nám to půjde od ruky.
Takže prozatím...

Chladné zářijové večery...

25. září 2008 v 20:54 | inkoustová kaňka desdemonka |  Tak si říkám...
...by vlastně vůbec neměly býti chladnými, jelikož jsou zářijové.
Háčky UŽ konečně fungují, jak mají a já UŽ potřetí píšu.
Píšu, rpotože mám stále co říct a chci vám něco vyprávět, nehledě na to, že mé články čte očividně jen Hafl, který se se mnou sicem oc rád hádá, ale i tak jsem mu vděčná.
Jsme mu vděčná, jelikož v reálu mě moc lidí neposlouchá, vlastně skoro nikdo. Já si mluvím a mluvím a ostatní jen kývou a hmmují a bručí a mručí a pak, k završení všeho, mě v půlce větyp řeruší bez upozornění a dají se do řeči, do zcela živé a akční debaty s někým jiným.
A ještě se na mě lobí, že jsem vztahovačná.
No a tady, aspoň tady jsem douala, že mě někdo poslouha bude, proto tu také jsem.
Ale nechtěla jsem vám tu plakat na rameni, tka k věci.
Jak už to tak občas dělávám, kontroluju jendou za čas, jeslti mi nějaký naivní cukroušek neodcizil nějaké to dílo či dílko.
Někdy zadám název, jindy celou větu, občasto něco najde a já pak vyšiluju. A pak pokračuju zadáváním své přezdívky, abych se pokochala pohledem na staré přátele, kteří mě, navzdory propasti času, ještě stále nezapudili. Čtu své staré komentáře k jejich článků, vzpomínám a je to neuvěřitelně osvěžující a zároveň melancholické.
A tak mě napadlo zjistit, jak ldouho jsem vlastně Desdemonou?
Nejspíš celý život, ale odkdy jsem por sebesamu našla tohle pojmenování?
Inkoustovou princeznou nejsem korunována dlouho, navíc jsem si tak trochu zanapoleonovala, jelikož jsem se na tento post sama navrhla i zvolila.
Každopádně, whimper.blog.cz byl založen na začátku listopadu 2006, tudíž skoro dva roky jsem více či méně známá, coby Desdemone, ale nejsem si jistá, ejslti jsem nebyla Desdmeone už na předešlém blogu, který se nazýval... hm... stories-and-fairytales.blog.cz?
Už nevím, nohl by sito pamatovat Hafl, od té doby se známe a vedla jsem ho společně sesvou přítelkyní Selene.
Nevadí, dejme tedy tomu, že dva roky jsem Desdemonou.
A pak narazím na podprůměrně píšící autorku (což i pro tak průměrnou autorku, jako jsem já, je mírně... hm, urážející) nejen s povídkou o nějakých blond dilinkovských sestřičkách, kterou vydává za tu nejvyšší a nejvtipnější možnu komedii vůbec, nýbrž také se stejnou přezdívkou.
Nyní už tedy nějaký čas vystupuje jako Ajvi či tak. Ale... nevím, jak vám to dostatečně přiblížit, jak přiblížit, o to je pro mě za pocit.
Každopádně bych vám ho nikomu nepřála zažít.
Zjistila jsem, že ze starých je mi věrná jen Ann, Terez a Hafl. To je velice ovzbudiví počet...
Ale i tak jsem za vás tři ráda.
Vlastně, v takhle těžkých dobách jsem ráda i za ty spamery.
Třikrát slává bleksovkovým blogům.
Ehm, jak moc je to pro vás vyčerpávající?
A zítra večír se sejdeme ve václavákoém Popocafepetlu, DOUFÁM!

Potkala dira direcku...

25. září 2008 v 16:39 | inkoustová kaňka desdemonka |  Tak si říkám...
...diru direcku analnicku. To ale neni dulezite, potrebovala jsem jen pekne se vyjimajici nazev pro tenhle zapis. Zari se pomalu chyli ke konci a tak neni od veci (coz se i ted krasne rymuje) shrnout a popremyslet o prvnim, (temer) uplynulem skolnim mesici a o tom, co bude dal. Inu, u me se toho moc nezmenilo, prislo par novych tvari, vice ci mene sympatickych ci nesympatickych. Ma Star Wars milujici a fantasy pisici platonicka laska o me stale nevi.... Vlastne jo, ted uz jo, ted uz vi, jak se jemnuju a zdravi me, kdyz zrovna nevede dvoutydenni zatah. A jeste me spoluazci zacali neuveritelnym zpusobem sr*t a vic svou pozornost stacim na ty, kterych jsem si vloni prilis nevsimla.
Pristi mesic, v rijnu, me cekaji tanecni a prvni prava brigada (na jedne uz jsem byla, ale ta obnasela asistovat me mamince- varit ji kafe a zakladat papiry do sanonu a to neni plnohodnotna brigada!) v zivote a ja nevim, do ceho se mi chce min. Povrchni nafoukanost cerstve noveho stredoskolaka je ta tam a ja si nekterych veci cennim vic a to nejen ve skole.
Dochazeji mi urcite souvislosti a trapi me ty skutecne prusvihy, naopak, nevnimam uz hlouposti a hloupustky.
Tenhle clanek vlastne celkem uzce souvisi s tim ze vcerejsi skoro-pulnoci, ktery jste pravdepodobne nikdo necetl, HA!
Doufam, ze mi, jen tak mezireci, prominete, ze se nepokousim o interpunkci, rada bych, ale ma draha klavesnice se rozhodla, ze se nebavi s klavesami, na kterych jsou zaroven i cisla i hacky a nemyslim, ze by bylo prilis moudre ji premlouvat ci snad dokonce slovne nebo nedejboze fyzicky napadat.
Venku je mimoradne odporne pocasi, ale musim rict, ze po dlouhe dobe, navic v zari, sjizdet vanocni fall out boy neni pro jejich zatvrzeleho fandu vubec od veci a cely den to tak krasne projasni.
Mam silenou chut sehant si nejaky pekny vanocni oblecek a jit v nem zitra do ksoly, i kdyz je otazka, jaky vanocni oblecek si chci shanet, kdyz jsem vyhradne proti Santovi, jeho pomocnikum, sobum, rolnickam a dalsim americkym sracickam, ktere se urputne snazi vecpat pod kuzi ceskym dorostencu ma dorostenkiam, pokud tam jiz nejsou natrvalo usidleny, coz je hned druha otazka.
Tez mi, jak doufam, odpustite nadbytek- orpoti jinym clankum- neslusnych, ba dokonce sprostych vyrazu. Jsem ocividne zkazena a zla pubertalni holka, co se prave laduje hranolkama.
A evidentne mi to vyhovuje.
Musim se priznat, ze jsem znovu objevila kouzlo nekterych literarnich del, ktere jsem jiz v minulosti cetla- Heryho Posera do toho netaham, to je takova kapitolka sama pro sebe- jako priklad uvedu psa Baskervilaka (Pes Baskervillsky od Sira A.C.Doyla, pokud jste si nebyli zcela jisti, pote Deti ze stanice Zoo, Cerveného draka od Harrise, pokud také tápete, ale objevila jsem i kouzlo novych a zcela neznamych- prozatim dvoudilnou serii o temer upirce Tine Salo od Petry Neomillnerove, to je skutecne zabavne.
Fantasy me moc nebere, v psane forme, ale tak tohle se mi skutecne libi.
No a pak jsou tu jeste dila, ktera znam po obsahove strance jako sve boty, prestoze jsem je nikdy necetla- jako treba Dracula Brama Stokera, kvuli kteremu si musim co nejdrive obnovit karticku do knihovny- coz mi pripomina, na to nemusim mit ten oupnkard, ze ne?
Inu, ja jdu asi dojist ty hranolky a pozdravujte pana reditele!

Křičíme s obličejem ponořeným do vody

24. září 2008 v 22:40 | inkoustová kaňka desdemonka |  Tak si říkám...
Někdy vážně lituju, že neumím zpívat alespoň tak, aby to nervalo uši. Protože ta chuť, nezačít si zpívat na školní chodbě to, co mi zrovna vesele vyhrává, je s přibývajícími léty silnější a silnější.
Dnes jsem seděla ve škole vedle své kudrnaté spolužačky Petry a poslouchala jsem. Nevím, jesli jsem vám o tom říkala, ale mezi mé oblíbené činosti patří, kromě pití litrů kafe, válení se mezi mini dekoračními polštářky a buzerování mladšího bratra, také pozorovat lidi více či méně známé či neznámé.
Když pominu to, že jsem si najednou uvědomila, že si na chudáčkovi bratříčkovi vylívám vlastně vztek ze školy, když na něj křičím, proč po sobě neumyl talířek a příbor, když už si nutně musel ohřívat párky. Křičet na spolužáky, to se přeci nedělá.
Ale poslední dobou mám vážně co dělat, abych se ovládla, protože, bez jakýchkoliv sebestředných sklonů, samozřejmě!, mi přijde většina lidí okolo neuvěřitelně hloupých ,ale to už jsem vám asi říkala, poněvadž ´poslední dobou´ není zas tak krátkou dobu označující pojem, alespoň ne pro mě.
Ale abych se odstala zpět ke kudrnaté Petře. Ukazovala mi svého nového přítele, se kterým "začala chodit" dva dny po rozchodu s tím, nyní už bývalým.
Já si ho poslušně prohlédla, baví mě to, pozorovat ty "osudové, ale už opravdu a vážně celoživotní" lásky mých soolužaček, známých a kamarádek. mOžá je ot pro mne taková zábava, protože já se u sebesama o tyto věci příliš nestarám, ne, že bych nechtěla a občas mě to přepadne, ale skutečně na to nemám čas a hlavně, jsem přece umělec a ty tyhle přízemní hloupůstky nezajímají!:D
No a co tím chci říct?
Petry starý chlapec, Ondra, byl obyčejný, myslím, že sedmnáctiletý výrostek s rovným kšiltem a volným oblečením. Jen vsuvka, Petra má modré oči, její zmiňované kudrnaté vlasy jsou blond, nosí minisukně a vršky a svršky zpravidla v růžové barvě. Ne, ež bych trpěla předsudky, ale alespoň nějakou představu mít musíte, abyste něco měli z tohohle článku jako celku.
No a Petry nový chlapec, Jakub, je už od pohledu dospělý chlap, je mu přes sice devatenást, ale vypadá zhruba na pětadvacet a to bych mu možná ještě ubrala, nagelovaný, v pěkném, přiměřeně drahém oblečení, upravený, navoněný, se slzikým úsměvem, který je na všech fotkách stejný, má chalupu, auto, práci. Nechci ho ale nijak urážet, osobně ho neznám.
Bohužel nebo bohudík?!
A co chci říct TÍMHLE VŠÍM?
Milá Petro, milé všechny Petry světa. Je vám šestnáct. Nebudu jmenovat výjimky, protože mezi Petrami ty výjimky, o kterých by se dalo mluvit v tomhle případě, nejsou.
Vy máte práve na to, říct někomu, že ho milujete, po čtrnácti dnech. Máte právo na to slibovat si pozdější prohloubení citů ze strany staršího chlapce, i když vám hned na začátku okamžitě oznámil, že mimo postel jste mu celkem na dvě věci.
Máte právo dělat ofuky a se svou giga láskou nespat třeba půl roku.
Zní to jak z Bravogirl?
Ani bych neřekla. ANebo možná řekla, v tom případě ale- proč těmhle plátkům tedy nedat za pravdu?
Problém dnešní společnsoti je v tom, že děti chtějí být dospělými a dospělí dětmi. Ehm, říkám DNEŠNÍ společnosti?
Já se neuvěřitelně těším, až zítra půjdu první dvě hodiny za školu, protože to mají dělat nezodpovědné šestnáctileté děti, těším se, že si udělám půllitru kave s mlékem a cukrem, protože mi to chutná a ne proto, že budu chtít nabrat energii pro protančené a propité noci. Těším se, že si vezmu do levého ucha náušnici ve tvaru kostry ryby a do pravého náušnici ve tvaru jahody, na krk si pověsím duhu a barevné hvězdičky.
Nevezmu si hodinky, abych se mohla profesorce zdlouhavě vymlouvat a fantazírovat, jak to mají dělat šestnáctileté děti.
Těší se, že půjdu odpoledne na rovnátka, potom si koupím boty do tanečních ,kam mě donutila jít má drahá máti a večer mi udělá palačinky a gulášovku.
Potom si přečtu pár kapitol z knížky o upírech.
Co mě opravňuje hovořit o (problémech s erekcí?) tomhle všem?
(Prostě to že jsem muž.) Prostě to, že jsem šestnáctileté dítě.

sedmnáctého září dva tisíce osm

17. září 2008 v 20:18 | inkoustová kaňka desdemonka |  Tak si říkám...
Jak by bylo na světě krááásně, kdyby lidi tolik nezkoumali, CO říkají, ale JAKÝM ZPŮSOBEM to říkají.
Nemusím snad uvádět příklad, všichni to známe, že potom i sebemenší, původně třeba dobře myšlená, připomínka může urazit a tak dále.
I když, taky záleží na tom, jak moc je kdo přecitlivělý a tak dále.
A tradičně, jak se vůbec máte?
Já dobřě, zjistila jsem, že mě všichni nenávidí.
Já tohle mám ráda, protože při takovýhle zjištěních dojdu k tomu, že nejvíc JÁ jsem, když si v klídku melanocolicky obejmu pokrčená kolena a koukám před sebe a přemýšlím si, kde bych tak sehnala světelný meč.
Taktéž zavádím metodu "pomyslného mučení". Spočívá v tom, nehádat se s druhým, spíš jen mlčet a představovat si, jak ho mučíte a tak dále.
Máte rádi švestky?
Jo, já jo.
To je venku ale hnusně, co?

Šálí mě snad zrak?

8. září 2008 v 22:29 | inkoustová kaňka desdemonka
Nechci býti dotěrná, ale... Vy také nevidíte ten bíločerný design s krásnou slečnou v záhlaví, nebo jsem slepá jenom já?

Letní zábavy

7. září 2008 v 12:38 | inkoustová kaňka desdemonka
Nebyla bych to já, kdybych sem okamžitě nehodila téma k diskuzy, proněvadž na téhle rubrice je už skutečně tlustá vrstva prachu.
Nadpis mluví za vše a asi se to i dalo čekat, je o klasika- jak se vám dařilo o prázdninách? Pro někoho to možná byli úplně poslední prázdniny v životě, někoho po dvou měsících čekala nová škola a i kdyby ne- tak co zajíámavého jste zažili?
U mě se dá mluvit jen o nádherném týdnu v Provence, hned následujícím týdnu kousek pod Languedocem v přístavu u Středozemního moře, deseti dnech v parádním, skvělém a dokonalém a na světě nejlepším Chicagu plus Mighty Sounds a čtrnáct dní mé historicky první brigády. A jináč nic, tka mě obohaťte těmi svými zážitky.
P.S.... Mimochodem, to nové uspořádání, nový design především a zvláštní prodleva při kompletní změně designu- nemluvě o otm,že se mi ten nový v mozille vůbec nezobrazujea to jsem ji už dvakrát přeinstalovala, mě nehorázně znervózňuje.

O baboletních víkendech

7. září 2008 v 12:18 | desdemonka |  Tak si říkám...
Téééda, musím se dobrovolně přiznat, že tohle mi vážně chybělo.
Rozepisovat se, uspořádat si tak myšlenky, a pak to dál rozebírat v komentářích.
Inu, to jen tak na úvod.
A jak se máte takhle, po prvním týdnu nového školního roku?
Sama za sebe musím uznat, že lepší to snad být neohlo, až na to vedro. Výjimečně mám clekem dost peněz, poznala jsem úžasné nové bytůstky a jednu obzváště speciální,na kterou už si skoro rok myslím a i když asi ze našeho pátečního seznámení nevyplyne žádný hlubší vztah, aspoň něco, jak se říká.
Těžko se to vysvětluje, ale pro mě to bylo skutečně jako nějaký nenadálý nával obrovského štěstí, či snad pouze náhoda? Ale potěší to.
A víkend probíhá klidně, díky za optání.
Hrozně jsem se těšila na animované Klonové války ("Star Wars: the Clone Wars"), protože se to má odehrávat někde mezi druhým a třetím dílem, takže mě nemohli moc zmást a udělat mi bordel v ději celé série. Ale prohlášení o tom, že fanouškům série to novou krev do žil nevleje, naopak je to spíše znechutí, asi bude pravdivé.
To mě spíš láká Zlatá armáda ("Hellboy 2: the Golden Army"), protože ukázky jsou skvělé a má drahá přítelkyně prohlásila, že uběhlo pět minut filmu a je totálně unešená. A jí se skutečně dá věřit.
A už ste všichni viděli Temnýho rytíře ("the Dark Knight"), že jo? Jasně, že Nicholson byl skvělý, ale Ledger, můj milovaný, můj nejmilovanější z nejmilovanějších, on je tam jednoduše dokonalý a to mi navezme ani Hafl se svými kamennými argumenty, proč já NEMŮŽU NIKDY mít pravdu.
Dál musím už asi posté, tentokrát je to ale vážně myšlené, ohlásit pokračování Friendship pod názvem, pravděpodobně, Family a ještě přijde kombinovaná a složitá povídka A Static Lullaby. Též, počítám, že asi do středy, postupně přidám několik nových recenzí.
Tak prozatím se mejte do absolutní čistoty, au revoir.

Bez násilí, prosím, bez násilí

6. září 2008 v 17:37 | desdemonka |  Tak si říkám...
Ehm... Jo, já vím, ež dělám dusna s tím svým věčným stěhováním, ale pod náporem nově získaných známých, což je spojeno s novým školním rokem, jsem se rozhdola, že nemá cenu mít několik světů a několik totžností, že je prostě jen jediná správná součastnost.
Tak věřím, že je ještě pár věrných, co se sem v naději občas podívají a pokud ne- těším se na nové příznivce.