Díky za vzpomínky

29. dubna 2008 v 20:42 | Inkoustová kaňka Desdemóna |  Tak si říkám...
Téda, dneska to vidím na dlouho. A musím rovnou na úvod říct, že i když zájem o mé psaní klesá a klesá, za jakoukoliv podporu, i třeba jen podpisem vyjádřenou, budu nesmírně vděčná.
Ať si totiž kdo chce co chce říká, každého tvořícího, aktivního člena blogosféry to nejen potěší a zahřeje, dodá mu to potřebné seběvědomí k pokračování v práci, ael také ho to přesvědčí a pomůže mu to.
Tudíž, co takhle zkusit spočíat mé milované věrné?
Dnes jsem totiž bbyla osvícena. Jen co jsem se probudila, hned jsem tak nějak věděla, že dnes MUSÍM žít minulostí.
Oblkla jsem si staré oblečení, učesala si staré vlasy, popadla staré učebnice a šla do, vlastně o sobě samé, také staré školy.
Tam potkala, nyní již staré známé tváře mých drahých spolužáků a vyučovala se starým předmětům.
Jakmile jsem dorazila domů, pustila jsem si starý film a poté si zadala do vyhledávače vlastní ctěnou přezdívku. A hned jsem narazila na starý porblém s autorským právem a také na staré přátele, kteří mi dříve dodávali chuť tvořit a tvořit.
A když jsem takhle pročítala asi pátý blog, tuším, že šlo o Culíčkovou holčičku, zasekla jsem se a okno prohlížeče okamžitě zavřela. Zůstala jsem zírat s bolavým, plným břichem- mimochodem, zírání přešlo, bolest ještě ne- a náhle si uvědomila důležitou skutečnost.
V domnění, že dělám správnou věc, jsem opustila zbrkle, jak už to u mě bývá, starý život. Díky tomu jsem ztratila ten určitěý "dar"- neberte mě namyšleně, ale co bych to byla za autora, aby se mi alespoň jedno moje literární děťátko nelíbilo?- zpřetrhala jsem kontakty s dávnými přáteli, které jsem znala mnohem líp, než přátele reálné. Jak tohle můžu tvrdit, říkáte si?
Jednoduše.
Lidé, co píší blogy, v nich dávají průchod tomu svému Já, které z nějakého důvodu nechtějí nebo nemůžou projevit v běžném životě, alespoň ne v takové míře, v jaké by sami chtěli. Proto si myslím, že je znám lépe, než kdybych je znala ve skutečném světě. Vidím totiž tu jejich tvář, která by jinak byla potlačená, ne- li zcela neviditelná.
Dál jsem dostala strašlivou chuť tvořit. Ne ty bezcenné braky, jako v poseldních měsících, ale sktuečné, pravé originály od Desdemone, o které někteří její známí a čtenáři psali, že je v této oblasti zárukou kvality a že má jejich plné doporučení.
Zvedněte tedy ruky vy, kdož stojí za mnou a všeljakými prostředky mi pomohou vrátit se do světa, ve kterém sjem se možná cítila nereálně, ale za to doma. Do světa, který se mi zamlouvá víc, než ten, kde se nacházím teď, do kterého se toužím znovu vměstnat za jakoukoliv cenu.
Protože, jak praví královna všech milovníků a autorů fanfictions o tom obrýleném mužíčkovi- To je ta Jediná správná součastnost.
Pozn. 30.4.08: Tak prý néé, prý ne-e-e, moje Co je báseň bez básníka je mladší než ta zkopírovaná, no páni...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jmeno-neni-dulezite jmeno-neni-dulezite | E-mail | Web | 29. dubna 2008 v 23:25 | Reagovat

zvedám ruce a nohy, a lituju, že nejsem stonožka :) tady budeš vždycky vítaná, Des...

2 Nightee Nightee | 30. dubna 2008 v 16:23 | Reagovat

Taktez zvedam packu.. vysoko :)

3 Terez Terez | Web | 1. května 2008 v 22:54 | Reagovat

Zvedám, i když rozhodně nesledována. Jinak ke tvrzení, že lidé se na blogu odkryjí daleko více, než v "reálu", se můžu jen připojit. Protože je to tak... třeba moje spolužačky chodí na můj blog hlavně kvůli tomu, aby mě znaly. Aby věděly co mě těší i trápí. Ve škole a v tom mém, jako vždy chaotickém, "reálu" na to prostě není čas. Smutné, že dnešní doba plyne tak rychle, že se občas ani nestihnou projevit emoce. Ale jsou ve všem co děláme - aspoň že jsou :] Jinak píšeš skvěle a tvůj DA mi vyráží dech. Jen tak dál :] !!! Neztrácej nadšení pro to, co děláš, protože vždycky je tu někdo. Vždycky tu je a vždycky tu bude. Malý, neznámý a netušený host tě vždycky, když budeš potřebovat, příjde potěšit :]

4 Viwian Viwian | Web | 2. května 2008 v 10:56 | Reagovat

Zvedám ruku a skáču vysoko ke strpu...

Vítej doma, Des :)

5 Barb Barb | Web | 2. května 2008 v 20:50 | Reagovat

Desdemonko, ty víš, že ať tvé rozhodnutí bude jakékoliv, já budu stát za tebou. Jednou jsi se rozhodla, že budeš tvořit jinak – souhlasila jsem. Nechtěla jsem ti bránit a ani jsem nemohla.

Teď jsem moc ráda, když se chceš vrátit mezi (troufnu si to říct) nás. Věřím ti, byla jsem s tebou a s tebou zůstanu – i když už je to doba, co jsme spolu mluvily, nebo se spolu bavily o různých a hlavně roztomile nepodstatných věcech.

Tímhle se chci dostat jenom k jednomu – tenhle článek mi vehnal slzy do očí a to říkám bez mučení. Něco v tobě z té staré Des zbylo a já příkám: Vrať se nám :)

6 mardom mardom | Web | 3. května 2008 v 10:24 | Reagovat

Rozhodně se vrať. Pokud máš na to chuť a sílu ... já jsem ještě neodešla. Takže také se přidávám ke zvedání rukou.

7 Desdemóna Desdemóna | 3. května 2008 v 17:48 | Reagovat

Přátelé moji drazí, nejdražší! Jak já jsem do vás zamilvoaná!!!

8 KaT KaT | 3. května 2008 v 18:16 | Reagovat

Jdi, kam tě !srdce táhne".. :) Ti "praví přátelé" zůstanou, a budu tě mít ještě raději tam, kde budeš jako doma :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.