Prolog

2. října 2007 v 20:32 | Inkoustová princezna |  Seasons
Něco naprosto neuvěřitelného a šokujícího se stalo skutečností! Inkoustová princezna se opět pustila do literární činnosti!
Výsledek mého dnešního snažení je zde. Jedn áse o prolog k érii čtyř samostatných povídek, které spojují nejen hlavní hrdinky každé z nich, ale také jedna tajemná postava.
Bez beta- readu, tudíž zřejmě plné hrubek. Toť upozornění na začátek.
Celé se "to" jmenuje ´Seasons´, každý příběh se totiž odehrává v jednom ročním období a také hrdinky jsou s ročními obobí úzce spjaty. Ale to si můžete přečíst v krátkém přehledu v rubrice vícedílových povídek, takže zbytečná slova.
Inu, pusťte se do toho!

Byla to tichá kavárnička, taková zapadlá a starobylá. Přesně, jak ze snu blázínka nebo spisovatele. Vlastně to možná vyjde nastejno.
Všude plno malých a pár větších stolků, každá židle jiná. Na podlaze bylo několik koberců různých vzorů, barev a houšťky. Stěny byly obloženy dřevem a na poličkách prach pokojně dopadal na hromady knih v kožených vazbách.
Od stropu visel rozložitý skleněný lustr, který ve srovnání s ostatním vybavením místnosti vypadal poněkud luxusně, i když byl zašlý a několik umělých svíček nesvítilo.
Právě je pár minut po páté. Nejvyšší čas, říkám si. Jsem skrčená v koutě, sedí se mi nepohodlně, ale nemůžu se ani pohnout, jak jsem nervózní.
Hlavně ať nejsem vidět. Zatím ne.
Zvonek u vstupních dveří zacinkal. Málem jsem se neudržela, skoro jsem cukla hlavou, jelikož už je očekávám.
Pár vteřin napětí.
Potichu oddechuji a snažím se být klidná, i když mi srdce buší jako o závod.
A konečně! Do mého zorného pole se dostává usměvavá zlatovláska. Je pořád stejná. Téměř nenalíčená, ve vytahaném svetru, volných jeansech a téměř roztrhaných teniskách, přesto oslnivě krásná a naprosto dech beroucí půvabná žena.
Chvíli s rozhlíží, následně se usadí k nejbližšímu z těch větších stolů, tenhle je právě pro čtyři lidi.
Výborně, zatím to vypadá dobře.
Nechci ji pozorovat, ale nějak od ní nemůžu odtrhnout oči.
A netuším proč. Nepřemýšlím totiž o ničem, jenom hloupě zírám.
Za moment, který se mi však zdál nekonečným, procitnu ze toho čučení, když se zvonek rozezpívá podruhé.
Tentokrát je odprovázen smíchem dvou různých žen.
Má zlatovláska se otočí a vzápětí se usměje.
"Ahoj," vypustí tiše z krásně krojených rtů.
Nově příchozí slečny pozdrav radostně opětují a za chvilinku vidím, jak si exotická černovlasá krasavice ve vypasovaném tílku a plátěné sukni pod kolena společně s pestrobarevně oděnou rusovláskou vysoké atletické postavy sedají ke stejnému stolu, kde před chvíli usedla zlatovlasá dáma.
Jak jsem předpokládala, všechny tři se pustí do vášnivé debaty, co že je u nich nového. Jednoduše rozhovor kamarádek.
To jim ale dlouho nevydrží, říkám si… ne, ne, já to vím. A to je na tom to nejkrásnější.
Že já vím a ony ne.
Teď ještě ta čtvrtá… Ta ledová.
Ta nejledovější z nich.
Nejsem člověk impulzivní ani nedočkavý, ale tentokrát už mne čekání nebaví.
Tak kde sakra vězí ta poslední?
Už se to nedá vydržet… Minuty se nekonečně vlečou a ona pořád nikde, když tu najednou…
Zvonek nade dveřmi se opět rozezní a do kavárničky vstoupí malá, mírně oplácaná dívčina. Má dlouhé, uhlově černé vlasy a přivřené smaragdově zelené oči.
Ty tři u stolu se otočily, ale ani jedna ji nepozdravila.
Nezdálo se, že by jí to vadilo.
Mlčky si k nim přisedla a ve stejné tichosti uběhlo několik následujících minut.
Tak to bylo správně. Tak jsem si to plánovala.
Nyní měla přijít ta věta, ono pobídnutí, které to mělo celé odstartovat.
"Takže… Chtěla jsem, abyste sem přišly, protože vám musím něco sdělit. Mám pocit, že je to pro nás všechny dost důležité…," protáhla ta ledová krasava.
Zbývající tři se k ní zaujatě naklonily.
"Myslím, že vím, co máš na mysli," přitakala zlatovláska vážně. Další dvě přikývly.
Takže teď.
Teď to začíná…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hafl Hafl | E-mail | Web | 2. října 2007 v 22:55 | Reagovat

Hmm, dobré. Na mě sice trochu moc popisu a málo děje, ale objektivně řečeno to není špatné.

Mimochodem, nechceš v listopadu zkusit NaNoWriMo? (www.nanowrimo.org)

2 Angel Angel | Web | 3. října 2007 v 13:06 | Reagovat

Vau..začínám se těšit na příběhy...

Moc chyb tam není, ale pokud potřebuješ beta - readera, jsem k dispozici..:). Pokud chceš, tak se ozvi ke mě...:)

3 Inkoustová princezna Inkoustová princezna | 3. října 2007 v 15:28 | Reagovat

Ano, ano, děje se dočkáš, nemusíš mít obavy:) NaNoWriMo neznám, netuším co to má být, ale podívám se na tebou zanechanou adresu.

Angel, moc děkuji, já beta- readera mám a toho nejlepšího- nic proti tvým schopnostem, samozřejmě!- jen jsem ho- rspt. ji- nechtěla zatěžovat s prologem:)

4 Barbellushi Barbellushi | Web | 3. října 2007 v 21:05 | Reagovat

Hezké, těším se, až se mi pod ruku dostane opravdová tetralogie:)

P.S:

Áááááá O:) Jsem v nebi O:) protože jsem nejlepšííí!

(už se stydím - pšt!)

Jakmile budeš něco mít, hoď mi to na mail, všechno bude co nejrychleji zbaveno hrubek => na mail proto, protoře nějak blbne počítač a se zapnutím ICQ se hroutí systém:/

5 miss edie (l.c.a.) miss edie (l.c.a.) | Web | 3. října 2007 v 21:48 | Reagovat

pěkně napsané....a nemohu se toho dočkat....celé to působí nádherně jemně a zajímavě...

6 mystery mystery | 4. října 2007 v 0:17 | Reagovat

Já jsem jedním slovem nadšená, jako téměř vždy. Popisné sekce to je moje klidně zevrubněji a houšť (to jenom můj vlastní skromný lob) a jakmile se k němu v další části přidá o něco svižnější děj (jakože nepochybuji o tom, že se přidá), tak budu chrochtat blahem. Ne vážně, bez zbytečných řečí, tvůj způsob psaní mě vždycky bral, bere a tuším, že brát nepřestane. I´m lovin it. Jen mě vytáčí, že já zatím rozhodně nevím, co má na mysli a strašně to chci vědět :-)))

7 pan K. pan K. | Web | 5. října 2007 v 20:59 | Reagovat

Áno, áno... Princezna se zase jednou vytáhla.

Je to možná trochu legrační, ale přesně vím, jak vypadá ta kavárnička kterou popisuješ. Mám jí na obraze před sebou. Sedím v ní samotná smutná žena. A má žlutý klobouk...

Ale to je už zase mimo.

Jinak přeju všechno nejlepší do dalšího povídkaření. Jen tak dál!

8 Ann Ann | Web | 6. října 2007 v 14:52 | Reagovat

Opravdu krásné, přesně podle mého gusta ;) (Slovo gusto vypadá napsané divně, že?) Přec nerada čtu popisy, toto bylo akorát. Všeho přiměřeně ;) Ne jako  v Chrámu Matky boží v Paříži - jsou tam krásné popisy, ale nemilosrdně dlouhé, takže po chvíli čtu bez jakéhokoli přehledu nad tím, cože mi to vlastně sděluje. Ale dostávám se zase do jiné kapitoly, takže už jen dodat: Jen tak dál! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.