Podivné otázky choré mysli po třetí

14. října 2007 v 21:31 | Inkoustová princezna |  Tak si říkám...
Párkrát se zde již objevil článek, který absolutně nikdo nechápal. Věty a lotzky na sebe nenavazovaly a nesouvisely spolu. Ale mě neuvěřitelně pomohly pročistit si mysl, jelikož jsem tak vyventilovala část věcí, jež tlačí v dannou chvíli můj chorý patnáctiletý mozek (Což ej také sporné, jelikož právě rozvíjím blázniou a těžkou pravdivou teorii, zda nedostáváme před narozením mozky dávno a třeba i nekolikrát použité. Ale nějak ten čas zabít musím).
Takže Vás znovu budu obtěžovat nesmyslným článkem...
Co si myslíte, že je horší?
Lidé, kteří ovládájí gramatiku, pravopis a vůbec všechny věci těmhle podobné a chtějí si odpočinout, takže tvoří podobné věci, "jako že y oni maj práfo se sbláznid".?
A nebo lidé, kteří nevědí o češtině zhola nic, ale snaží se to skrýt, takže vyplodí takové šílenosti, "jako že jsi myslý, že tak budou vipadat chytřejčí."?
A víte, že vidět či pocítit výplod chlapské, spíše tedy chlapecké demence- nic proti těm výjimkám, pánové!- je neskutečně milé, vtipné a tak to vždycky zahřeje u srdce.
Když se díváte, jak Vám někdo láme srdce a využívá vaší důvěry, lásky a faktu, že pro něj uděláte cokoliv, to je tak pěkný pohled!
Vaše srdce se válí v prachu a špíně a vy se zmůžete jen na to, křečovitě se držet za díru na hrudi a valit oči z důlků.
A ani nevnímáte, jak strašně to pálí a bolí. Vnímáte jen to prázdno a vše sotatní se dostaví až později.
Mám chuť jít se opít.
Já vím, že nesmím.
A co an to mzáleží?
Dnes jsem přidala pár fotek do mé deaviantartské galerie. Jsem z nich naprosto hotová, jsem strašně spokojená se svým díloem, i dkyž mi to na nich extra nesluší.
Mají v sobě něco.
Neco ze mě.
Nebo spíš to něco, co mám vo sobě já, co mě dělá jedinečným člověkem.
Protože každý je jedinečný.
Ať už se stylizuje do ema, do hio hopu, do hipíka nebo do chuligána.
Můžou se zdát stejní, ale nejsou.
A už konečně vím, co je to hrdost.
Ta hrdost, která Vás nutí rychle vstát, i když upadnete vícekrát, než jen jednou.
ta hrdost, díky které nejen, že odcházíte s hlavou vztyčenou, ale také s úsměvem na tváři.
Jednoduše tu pravou, nefalšovanou hrdost, která vyhasíná jen v chudácích a zlomených tragédech.
A taková já nikdy nebudu.
Měla bych říct sbohem.
Samozřejmě ne Vám!
Ale své velké lásce. Své pravé lásce. Je čas skončit a čekat na tu další pravou lásku.
Je třeba změnit se? Nebo teď postačí měnit se?
Je to těžké, ale není jiné volby...
Sbohem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miss edie miss edie | Web | 15. října 2007 v 7:21 | Reagovat

heky napsany...až moc pravdivý....

a hrdost je dobra věc, nikdy jsem nic nevzdala a můžu s menší hrdsotí a žekněmě že i pýchou říct, že jsem to s tímhle vším zatím dotáhla dál než ti okolo mne co to vzdali...

jelikož žádný učený z nebe nespadl..jak mi stále opakuje někdo a má naprostou pravdu....

2 mike mike | E-mail | Web | 15. října 2007 v 17:49 | Reagovat

posílám ti pusu na dobrou noc

3 Hafl Hafl | E-mail | Web | 15. října 2007 v 18:47 | Reagovat

Nějak nemám co říct, tak jen poznamenám, že mám radši ženskou demenci. Ta mi alespoň nedává chutě se vzdát svého pohlaví a být permanentně bezpohlavní.

4 Inkoustová princezna Inkoustová princezna | 15. října 2007 v 20:07 | Reagovat

Ano, Hafle, opět si mi zvedl náladu, a to velmi:D Děkuji ti:)

5 pan K. pan K. | Web | 15. října 2007 v 21:17 | Reagovat

Milá Princezničko,

musím poznamenat, že ty nejsi tragéd. Nejsi...

A tenhle článek není ani veselý, ani smutný je prostě...Pevný.

Nějak z něj cítím sílu radovat se z toho, že člověk žije i když vykročil levou nohou z postele.

Jsem rád, že jsi hrdá a pevná.

6 helianthi helianthi | Web | 16. října 2007 v 19:20 | Reagovat

člověk musí být hrdý na to že je člověkem a chovat se tak podle toho... vztyčit tu svou "fialovou" hlavu mezi davem hlav černých.....

7 M-self M-self | Web | 19. října 2007 v 21:57 | Reagovat

krasny a pravdivý članok..myšlienka každy je jedninečny..suhlasiim :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.