Říjen 2007

Drobnosti

22. října 2007 v 18:24 | Inkoustová princezna |  Tak si říkám...
"Opřeš si čelo o chladnou okenní tabuli. Je rozdíl mezi věděním a přijetím."
"magentabear- Subtleties/přeložila Mathilda- Drobnosti"

Ách jé.
Znáte ty chvíle, kdy jen tak ležíte či sedíte a zničeho nic vám pohled zamlží tolik známá slaná kapalina?
Ne, že vám začnou slzet kukadla, ale že se vážně a nefalšovaně rozbrečíte a ani nevíte proč?
Nebo tedy víte, ale je toho tolik, že nejde uvažovat nad jednou konkrétní věcí.
Jak si to tu tak čtu, za poslední dobu jsem se asi zařadila mězi hafo emo a goth depresivních blogů.
Tak né, takhle né, prosím vás!
Je to pouze přechodné období.
Já vím, že už u mě trvá velmi dlouho, ale to přejde.
Určitě.
Doufám, že mi Francie pomůže po-zapomenout na některé z těch větších problémů a kolem Vánoc už tu třeba budeme podnapile a vesele zpívat koledy ve vřelém vzájemném obětí.
Dnes jsem se vážně naštvala a oblékla se tak, jak jsem to dělala před dvěma lety, někdy na začátku osmé třídy.
Natáhla jsem pruhované ustřižené rukavičky, nazouváky s lebečkami, totálě obepnuté mrkváče s dírou na koleni, ofinku sčísla trochu víc do očí a ty si obmalovala tak silně, že by je nenašel ani mistr mikroskopů.
První reakce?
"Hej, ty jo Kačí, ty seš fakt emo. Potkat tě na ulici, tak si to fakt myslim!"
Druhá reakce?
"Neboj, my tě bude mí rádi, i když budeš emo!"
Má rekce na tupé výrazy tupých lidí? (Za vulgarismy se omlouvám!)
"Do prdele, ty vole, proč všichni tak debilně čumej? I kdybych přišla v žůžovejch šatičkách, na jehlách a odbarvená na blond, tak jim to může bejt u zádě! Eště jednou se na mě někdo podívá a fakt už ho pošlu do piče, totální fuck off a je mi jedno, kdo to bude!"
Naštěstí už se nikdo nepodíval.
Jen Štěpán, ale ten pravil, že se mu tato móda líbí, že mi sluší všechno a že když to někod umí nosit, tak mu to vůbec nevadí a navíc se mu líbí ta hudba.
Zlatý Štěpánek!
Včera jsem se pustila do nového blogu, STĚHOVÁNÍ NEHROZÍ!!!
Tady jde pouze o hudbu a zároveň bych na něj časem ráda přesunula tyhle "emo" vykecávky, zde se vypovídávala jen občas a nechala prostor tvorbě, která se u mě zasekla na bodě mrazu.
Adresa? http://the-best-damn-music.blog.cz
Ráda bych zároveň požádala ty z vás, kteří holdují stejné hudbě, jeslti by mi nepomohli s malou reklamkou, na začátek, i když překládat biografie, stahovat fotky a přepisovat diskografie se teprve chystám.
Předem dík.
Jelikož se mi tenhle článek už dvakrát mazal, jsem vyčerpaná a původně plánovaný protkol k chemické LP odložím na zítra.

Blízká setkání třetího druhu

19. října 2007 v 22:28 | Inkoustová princezna |  Tak si říkám...
Za poseldních pár dní jsem několik tkaových blízkých setkání zažila několik.
Některá byla milá, některá nutná, jiná byla příjemná a některá byla vyloženě nepříjemná, protivná a zbytečná.
Ve středu, což byl mimořádně příjemný den, to musím podotknout, jsem měl to štěstí konečně se setkat s Iankem.
A nemá cenu vypisovat, jak skvělé, geniální a... milé setkání to bylo. Příhoda s cizí holčičkou taktéž má význam jen pro nás dva... Ovšem silně mi připomněla příhodu s copánkovou dívnkou z "Deníku Andrewa Grinta".
Včera proběhlo taktéž skvělé etkání, posezení "Pod stromem čajovým", u citronovo-pomerančové vodní dýmky, s Abrebllkou a Pižlou. Nutno říci, že Pižla se nejspíš ve společnosti dvou spisovatelek, které mají miliony náapdů, ale nemají čas obča ani náaldu pustit se do jejich zpracovávání, nejspíš nudil víc, než jak se tvářil.
A dnes proběhlo ošklivé, nemilé setkání, které definitivně cosi ukončilo, cosi objasnilo a cosi nového vyzdvihlo na povrch. A ještě z něj mám omrzlý zadek, že ho stále ještě úplně stoprocentně necítím, a to už dvě hodiny sedím v teploučké otáčivé židličce v vytopeném pokojíčku.
Stále ovšem doufám, že éra takových setkání pro mne dnešním dne nekončí.
Příští týden, v pátek, odjíždí slečna Inkoustovka do Francie a už se nesmírně těší.
Těší se, až bude nevrlým vlastencům lámanou angličtinou, která postupně nasupeně přejde vpeprnou češtinu, sdělovat, že se ztratila české výpravě.
Pokdu bych se tedy neměla vrátit a není tak zcela jsité, zda se dostanu k alšímu článku, musím říci, že jsem Vás měla vážně ráda a zemřela jsem hrdě, při obraně rodného jazyka.

Podivné otázky choré mysli po třetí

14. října 2007 v 21:31 | Inkoustová princezna |  Tak si říkám...
Párkrát se zde již objevil článek, který absolutně nikdo nechápal. Věty a lotzky na sebe nenavazovaly a nesouvisely spolu. Ale mě neuvěřitelně pomohly pročistit si mysl, jelikož jsem tak vyventilovala část věcí, jež tlačí v dannou chvíli můj chorý patnáctiletý mozek (Což ej také sporné, jelikož právě rozvíjím blázniou a těžkou pravdivou teorii, zda nedostáváme před narozením mozky dávno a třeba i nekolikrát použité. Ale nějak ten čas zabít musím).
Takže Vás znovu budu obtěžovat nesmyslným článkem...
Co si myslíte, že je horší?
Lidé, kteří ovládájí gramatiku, pravopis a vůbec všechny věci těmhle podobné a chtějí si odpočinout, takže tvoří podobné věci, "jako že y oni maj práfo se sbláznid".?
A nebo lidé, kteří nevědí o češtině zhola nic, ale snaží se to skrýt, takže vyplodí takové šílenosti, "jako že jsi myslý, že tak budou vipadat chytřejčí."?
A víte, že vidět či pocítit výplod chlapské, spíše tedy chlapecké demence- nic proti těm výjimkám, pánové!- je neskutečně milé, vtipné a tak to vždycky zahřeje u srdce.
Když se díváte, jak Vám někdo láme srdce a využívá vaší důvěry, lásky a faktu, že pro něj uděláte cokoliv, to je tak pěkný pohled!
Vaše srdce se válí v prachu a špíně a vy se zmůžete jen na to, křečovitě se držet za díru na hrudi a valit oči z důlků.
A ani nevnímáte, jak strašně to pálí a bolí. Vnímáte jen to prázdno a vše sotatní se dostaví až později.
Mám chuť jít se opít.
Já vím, že nesmím.
A co an to mzáleží?
Dnes jsem přidala pár fotek do mé deaviantartské galerie. Jsem z nich naprosto hotová, jsem strašně spokojená se svým díloem, i dkyž mi to na nich extra nesluší.
Mají v sobě něco.
Neco ze mě.
Nebo spíš to něco, co mám vo sobě já, co mě dělá jedinečným člověkem.
Protože každý je jedinečný.
Ať už se stylizuje do ema, do hio hopu, do hipíka nebo do chuligána.
Můžou se zdát stejní, ale nejsou.
A už konečně vím, co je to hrdost.
Ta hrdost, která Vás nutí rychle vstát, i když upadnete vícekrát, než jen jednou.
ta hrdost, díky které nejen, že odcházíte s hlavou vztyčenou, ale také s úsměvem na tváři.
Jednoduše tu pravou, nefalšovanou hrdost, která vyhasíná jen v chudácích a zlomených tragédech.
A taková já nikdy nebudu.
Měla bych říct sbohem.
Samozřejmě ne Vám!
Ale své velké lásce. Své pravé lásce. Je čas skončit a čekat na tu další pravou lásku.
Je třeba změnit se? Nebo teď postačí měnit se?
Je to těžké, ale není jiné volby...
Sbohem.

Please go suck somewhere else, Desdie!

13. října 2007 v 11:38 | Inkoustová princezna |  Tak si říkám...
"Hm.. Já tě fakt poslouchám, klidně mluv, Desdie."
"Ne, v pohodě, ale mluvíš furt o tom samým, Desdie."
"Hele, já vim, že se trápíš, ale já ti s tim fakt nepomůžu, Desdie."
"Desdie, můžeš jít srát někoho jinýho?"
A stupňuje se to... A stupňuje... A stupňuje.
Všem vám dík, že mi bez přestání a rádi serete na hlavu! Nic lepšího si nezasloužím.
Cože? Ale samozřejmě, potřebujete se vypovídat? Tak tady, můžete mě... Ne, nebojte, já Vás nebudu nikdy otravovat svými problémy, přece Vás nebudu obtěžovat nesmysly potom, co jste mi vyblili všechny svoje starosti, které mě absolutně nezajímají, jsou pro můj život totálně zbytečné a nepoužitelné.
Ale hlavní je samozřejmě, aby Vám bylo dobře!
Vždyť co je na světě krásnějšího, než se dívat, jak dopomáháte štěstí někomu jinému a když od něj chcete pouze chvíli naslouchání, pošle Vás do prostoru?
No co může být hezčího?
Snad jen, když to u Vás takhle funguje ne jednou u jednoho kamaráda, ale celý život u všech Vašich známých.
Můžete se pro ně rozkrájet a čeho se dočkáte do nich?
"Vyliž s polevu, Desdie!"
Nenávidím, nenávidím a ještě jednou nenávidím svou ochotu pomáhat druhým. A nechápu to.
Nechápu sebe, nechápu je, nechápu jeho- proč chce, abych byla smutná? Proč oni chtěji, abych byla smutná?
Proč celý svět křičí: "Drž už hubu, Desdie?"
Ano, dělám ze sebe otloukánka a chudinku, sedím an zadku, pěstičkama mlátím do podlahy a křičím "Neci, neumim, nepojedu!"
A víte Vy, co?
Polibte mě všichni prdel, já jsem Karel Gott!

Melancholie podzimních dnů, bolavé břicho a šavlozubé ponožky na rukou

9. října 2007 v 18:01 | Inkoustová princezna |  Tak si říkám...
A tak, přeci jen, znovu měním design na něco, co se mi líbí.
Ať žije černá, šedá, jednoduše tmavá!
Ten obrázek mě zaujal hned na první pohled... Ovšem nevím, k jakému období se přímo váže... Temné, studené ranní mlhy jsou občas přítomny v šude po celý rok.
Celkovým vyzněním a nádechem mi však obrázek ze záhlaví připomíná šeď a melancholii, smutek podzimních odpolední, kdy se učíte, odpočíváte nebo jen rozjímáte nad tím, co bylo, je a co možná bude.
Nebo všechno najednou, jako já.
Dočasné zešílení z nadměrného množství zpolikaných Ibalginů už mě snad přešlo.
Znáte všichni reklamu na Coca- Colu? S mimozemšťanem a oslintanou lahví?
Znáte?
To je odbře.
Proč?
To už ani nevím. Původně jsem z toho chtěla vyvodit nějaký oslňující, geniální a originální závěr, ovšem nic podobného se nekoná.
Jen jsem Vám chtěla dát vědět, že se zase vracím do provozu, tentokrát snad po všech stránkách.
Pouštím Vám k tomu, snad poprvé v historii, českou písničku- zpívanou ovšem v agličtině- která mě za poslední dobu neuvěřitelně chytla a nějak mě nepouští.

Nový (zimní?) design

8. října 2007 v 21:00 | Inkoustová princezna
Tak tedy.
Bu.
Ba.
Be.
Kykyriký.
Mňau.
Blik.
Cvak.
Nepříjem.
Ze změn počasí mě bolí hlava a obávám se, že nadměrná konzumace Ibalginu zapříčinila definitivní zhroucení chorého patnáctiletého mozku.
Nový design.
Obrázek ukradený ze skinů na libimseti.cz
Mnohokráte děkuji, že mě admini nebudou žalovat.
Je takový zimní.
Ano, ostrý kontrast s minulým článkem, oslavujícím podzim.
Ale nevadí.
Bum.
Buch.
Bác.
Třísk.
Bu-buáci všude kolem.
Bílé myšky jedí sýr, na mé hlavě sedí výr.
Uprosřed cesty vodopád, já fakt na hlavu upad.
Konec, tečka, šmitec, finito a šlus!
Dodatek k 9.10.2007- A přeci jen, musela jsem ho změnit za nějaký mě víc blízký. A jelikož deprese ovládá všechno a všechny, proč jí nepopustit uzdu? Lepší, než- i se jí vzpírat...

Ironie osudu

5. října 2007 v 16:59 | Inkoustová princezna |  Tak si říkám...
Včera večer mi babička přinesla cédéčko, na kterém stojí "Dívčí román- Ironie osudu. Osmnáctileté Lucce se po smrti mámy zhroutil svět. Odchází z domova a doufá, že potká velkou lásku..."
Podala mi to se slovy "Na, to se ti bude líbit, to čteš, ne, tyhle dívčí knižky?"
Pohlédla jsem na no typem "Ty už to nehul ani ředěný", zaklapla knížku, jež jsem měla v ruce a ukázala jí hřbet, na němž se skvělo "Viktor Hugo- Zvoník od Matky Boží".
Je smutné vědět, jaké mínění má o vás vlastní rodina, ale tak co, zapláču nad tím někdy mezi sedmou, kdy mám na programu utápění se v sebelítosti a osmou, kdy naopak vrhám nenávistné pohledy na všechn o a všechny kolem sebe.
To jen tak na okraj.
Tak jak se Vám zamlouvá podzim? Mě velmi, jelikož je to mé nejoblíbenější roční období. To už jsem jsitě několikrát zmiňovala, ale kdo by si to pamatoval, viďte?:D
Jsem šťastna za to, že je pátek. Dnes jsem poprvé v živoě nafalšovaně a tvrdě usnula při vyučování a byla jsem skutečně ráda, když jsem si mohla pusit Chicago, uvařit si kávu (kteou jsem sice nejprve zalila studenou vodou, poté ji vylila a vařila znovu) a hodit si nohy na stůl- doslova.
Šíleně mě bolí záda, jak se ve škole kčím nad křížovkou, jež mám schovanou v lavici.
Musím říct, že se neskutečně těším na neděli. Koná se závěrečný závod ČSP, jinými slovy MČR ve skateboardingu, ale to nejspíš nikomu z vás nic neříká.
To jen my, blázni do skateu, tušíme, co je to za událost. I když jsitě, Mystic je vždycky lepší ,ale o tom se roepisovat nebudu mezi neznalci- naprosto bez urážky, samozřejmě! Hlavně žádné další hádky v komentářích:D
Po podzimních prázdninách odjíždím na pět dní do Francie, řesněji do Bretaně. Vzheldem k tomu, ež to je jedno míst, které chci navštívit od doby, oc znám víc zemí nž ČR, Sr, Německo, Raousko a Polsko, skutečně se velice těším. Pokud seženu fotoaparát, dodám i nějaké fotky, pro navození té správné atmosféry.
Jsem ráda, že se Vám projekt "Seasons" zalíbil, už brzy dodám příěh první,který se- dle očekávání- jmenuje "Spring".
Tak, to bychom měli. Pěkný víkend!

Prolog

2. října 2007 v 20:32 | Inkoustová princezna |  Seasons
Něco naprosto neuvěřitelného a šokujícího se stalo skutečností! Inkoustová princezna se opět pustila do literární činnosti!
Výsledek mého dnešního snažení je zde. Jedn áse o prolog k érii čtyř samostatných povídek, které spojují nejen hlavní hrdinky každé z nich, ale také jedna tajemná postava.
Bez beta- readu, tudíž zřejmě plné hrubek. Toť upozornění na začátek.
Celé se "to" jmenuje ´Seasons´, každý příběh se totiž odehrává v jednom ročním období a také hrdinky jsou s ročními obobí úzce spjaty. Ale to si můžete přečíst v krátkém přehledu v rubrice vícedílových povídek, takže zbytečná slova.
Inu, pusťte se do toho!