You ´ll always be my thunder

19. srpna 2007 v 20:13 | Inkoustová princezna |  Tak si říkám...
Já vím, že už je trapné psát samé bezvýznamné články, které nikoho nezajímají.
Ale já ráda píšu.
Bohužel, abych sepsala novou povídku, k tomu nemám dostatek nápadů a odvahy po minulé "Cancer".
Takže dnes pouze nějakou malou úvahu, spojenou s tóny překrásné pomalé písně.
No, na začátek trochu tradičně- Jak se dnes máte? Valstně ani nevím, proč se každého vždycky ptám rovna ve chvílích, kdy je to naprosto zbytečné- ba co víc, přímo nevhodné.
Dnes se stala skutečně zajímavá příhoda.
Jak já říkám, každý den potkáš svého blbce. Dneska to pro mě byla spolužačka jednoho mého... poměrně dobrého známého, možná bych ho už mohla označit za kamaráda.
Na první pohled se mi zdála býti normální slečnou. Ovšem po přijatelném úvodu začala mluvit o dietách a nebralo to konce...
Jak už to tak se mnou bývá, po nějaké chvíli jsem ji důrazně požádala, zda by nemohla přestat, poněvadž podle mého měla postavu víc, než hubenou.
Ona mě sjela vražedným pohledem a pronesla, že mě by to zrovna mělo zajímat.
Bleskurychle jsem zastavila své z důlků vylezající oči, usmála se a vypůjčila si přesně to, co mi vždycky říká maminka- "Ne, dík, nechci mít nesmrtelný prsa jako ty."
Vzhledem k tomu, že se upřímně a potěšeně usmála hádám, že nejspíš neví, že k nesmrtelným prsům se váže věta: "kde nic není, ani Smrt nebere."
Rozhodně mě ale tahle událost přivedla nk dumání o hubených dívkách, které nadávají na anorektičky a bulimičky spolu s "normálními" slečnami a přitom neustále žvatlají o amerických, jahodových, poemrančových, šťávových, modrých, žlutých, zelených a puntíkovaných dietách.
Koneckonců, pozoruju to u mých, nyní už bývalých, spolužaček.
Jdeme si takhle ze školy a jedna začně smutně o tom, že má velký zadek, měla by zhubnout a je celkově strašně tlustá. Druhá začne přikivovat, že ona má moc tlustá stehna. A nebudu Vám lhát, když dojde na takové debaty a někdo se zeptá v podstatě na "A co ty nesnášíš na sobě?", odpovídám většinou, že mám dost široká lítka a vycvičenými svaly jsem jim na šířce nijak neubrala.
Poté zmlkneme a za malou chvilku jde proti nám skutečně selčna jako párátko- a to doslova. Jakmile ji mineme, nastavíme znechucené obličeje a spustíme o tom, jak je nechutně vychrtlá.
Stále jsem nenašla slovo, kterým bych tohle chování označili. Pomůžete mi, prosím, někdo?
Ale vzhledem k rozrůstajícímu se množství blogů, které vedou slečny anotrexii podporující (nebo spíše přímo obdivující) bych už možná o tomhle tématu ve svém vlastním zájmu měla skončit.
Každopádně jsem se dostatečně vyřádila ve svém prvním a taky jediném a poseldním článku pro Williama.
A teď my chybí správný závěr....-doplňte-
Takže to ukončíme anketou/neukončíme anketou.-nehodící se škrtněte-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Meadow Meadow | Web | 19. srpna 2007 v 21:22 | Reagovat

Hele ty mi kradeš "zážitky":) Já jsem taky dneska natrefila na anorektické problémy, sice jen na blozích, ale přesto jsem si v duchu zanadávala. Je to hnusná nemoc...

2 Inkoustová princezna Inkoustová princezna | 19. srpna 2007 v 21:44 | Reagovat

To je. Jen je smutné, že skutečně největší část vinny nenesou dívky, ale společnost.

3 Hafl Hafl | E-mail | Web | 20. srpna 2007 v 1:52 | Reagovat

http://community.livejournal.com/proanorexia

Počtěte si a plačte.

4 Nightee Nightee | Web | 20. srpna 2007 v 13:31 | Reagovat

o, ano. taky by me zajimalo, proc vsichni rikaji "boze, jsem moc tlusta" ale v zivote sem nikoho neslysela rict "jsem moc hubena, mela bych pribrat"

5 Angel Angel | Web | 20. srpna 2007 v 16:10 | Reagovat

Je to tak...většinou za to ta holka nemůže (zčásti)...protože většinou to je společnost, kdo ji do toho donutí...

6 Nefer Nefer | Web | 21. srpna 2007 v 19:48 | Reagovat

Mám podobný úžasný zážitek.. šla jsem se svojí barbie kamarádkou na koupák, bohužel ještě s další bandou jejích kamarádek z libimseti. Moje úplně normálně štíhlá kamarádka se stresovala s tim, že má "hrozný panděro", protože jsme se předtim byly najíst v mekáči. Na koupališti se k nám přidalo několik slečen, z nichž asi dvě byly vážně trochu při těle a mezi pneumatikami se jim blyštil piercing, ale zbytek měl postavy úplně normální. Jdeme kolem skla, ve kterém jsme se všechny dobře odrážely a jedna z nejhezčích a nejhubenějších si začala stěžovat, že má stehna jako kobyla. Já zírám, zbytek ji následuje stěžováním ohledně své postavy. Já pořád zírám a mlčím. Za prvé, nemám dojem, že je to se mnou špatné. Za druhé, i kdybych měla, takhle bych nadávala z jediného důvodu - aby mi to někdo popřel. A to byl podle mě jejich účel. Děs, běs a hrůza.

7 leny leny | 21. srpna 2007 v 22:05 | Reagovat

pro nightee no ja takovej jeden případ znám je to moje kamarádka z dětství je hrozně hubená  a skoro vůbec nejí a vždycky když přibere kilo mi to nadšeně oznamuje..

8 Comfy Comfy | 23. srpna 2007 v 20:21 | Reagovat

Nejen pro Nightee, ale hlavne pro ni: Nedavno jsem prisla na to, ze skutecne mam - a ted se drzte, cele DVE kamaradky, ktere jsou hubene a zoufale chteji ztloustnout. Vite, jak to cloveku zvedne naladu? :o)

Ale stejne... vetsinou, pokud si na sebe holka stezuje, chce jen byt politovana a ujistena o pravem opaku sveho tvrzeni. Pak ma pocit, ze ji ma nekdo rad... a tak dale, a tak dale.

9 Inkoustová princezna Inkoustová princezna | 24. srpna 2007 v 8:21 | Reagovat

Comfy, vystihla jsi to dokonale!

A musím říct, ž ti ty dvě kamarádky celkem dost závidím:D

10 Ann Ann | Web | 26. srpna 2007 v 20:48 | Reagovat

Střela do černého Comfy ;) Také už nechápu, proč se sebou nejsou spokojené...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.