Archív Inkoustové princezny na Blog.cz

...A přeci jen jsem se sem dostala.
Valstně ani není moc, o čem psát.
S tvorbou jsem nehnula.
Včera byla Zahradní slavnost, pořádáná naší školou už hodně dlouho, tuším asi pátým rokem.
Totální propadák ve všech směrech.
Ale alespoň jsem potkala spoustu známých tváří, se kterými jsem osobně už čest dlouho neměla- třeba Abrbellku, která byla natáčet svého bratříčka coby moderátora:D Ano, do rodinné sbírky.
Tábor se nebezpečně blíží a mě se na něj chce čím dál míň.
Stejně tak se blíží rozlučka... Už jenom dva dny- a to u nás zítra bude jakási trapárna, pouť nebo jak tomu nadávají.
Můžete vyhrát bonbony.
Jupí!
Určitě se zúčastním....
Z tohohle článku ta ironie přímo přetéká.
!W-O-W!

Předešlý design byl supr dupr. Ale i tak jsem ho změnila. Prostě proto, že jsem měla chuť. Jen je škoda, že se mi nezobrazuje úplně. Okraje stránky jsou barevné a ne s obrázkem, který jsem zvolila.
Snad se to do zítřka zlepší.

Layouty už jsou v pohybu... Rspt. Ianek už přidal jeden svůj- nádherný, to tedy skutečně!- lay. Já se k tomu ještě nedostala, ale brzy tam taky něco hodím, to se nebojte. Pro připomínku, bittersweet-layouts.blog.cz

A to je zřejmě vše. Děkuji za přání pěkných prázdnin u předešlého článku, i já Vám přeji co nejlepší volný čas a spoustu zážitků:)

*Adios amigos!

Jen jsem začala, už končím.
Stala se nepříjemná věc.
Udělala jsem hloupost. Veškerá vina je na mě, oba tresty- z nichž jeden je zákaz internetu a počítače, jako takového- si zasloužím a mrzí mě to. Takovou blbost už nikdy neudělám.
V porovnání s druhým trestem je zákaz netu takový ten zákaz typu: "No a co, mě je to jedno!"
Zákaz platí do 30.6.02007 a od 30.06.2007 do 17.7.2007 jsem na táboře v největší prdeli ČR.
Proto je to téměř měsíc bez příspěvků.
Budu se snažit psát alepsoň růčo, abych Vám to patřičně vynahradila.
Vám se tedy omlouvám a pochopím, když mě opustíte.
Také chci rozdat pár upřímných poděkování v souvislosti s mým prohřeškem...

*Dík bráchovi, že byl včera víc brácha, než kdykoliv jindy.*
*Dík Markétce, že mě pochopila.*
*Dík Kubíčkovi- už jenom za to, že je.*
*Dík mamince, že to bere tak, jak to bere, a že umí odpouštět i největší kraviny.*

Takže, konec soutěže se přesouvá, dopředu přeji krásné rozlučky, vysvědčení, prázdniny! Užívejte, dokud to jde a nechoďte domů o dvě a půl hodiny později (a už vůbec si přitom nezapomínejte mobil v nabíječce!).

Když na minulost zapomeneme a na akt zapomnění taky... Lež se stane pravdou a následně znovu lží.
Co je ale na lži špatného?
Co je na hříšných lidech špatného?
A co je vlastně Ráj?
Místo, kde je jen dobro či místo, kde je klid a ticho?
Nebo místo, kde je všechn otak krásné a dokonalé, že je to ten nejodpornější kout na světě?
Věřit, že každý má svou hvězdu?
Nebo spíš, že každý má své srdce?
Nebo je duše důležitější, než srdce?
A co rozum?
Kde je místo pro něj?
A když už, jak se tyhle vědi dají ztratit?
Možná se dají nahradit.
Nic není nemožné- kromě bouchnutí otáčivými dvěřmi.
Ano, určitě se dají nahradit dokonalou imitací.
Co je dokonalost.
Je správné být dokonalý nebo být nedokonalý?
Je vůbec dokonalost určena k tomu, aby byla?
Není to jen další z nedosažitelných cílů, jen, abychom neusnuli na vavřínech a neustále o něco nebo pro něco bojovali?
A proč se vlastně říká, že nic není dokonalé?
Pro každého znamená lež, hřích, Ráj, srdce, duše, rozum a i dokonalost něco jiného.
Ale pro každého to existuje.
I když tvrdí, že ne- v jisté podobě ano.
Má tenhle typicky Ianovský článek smysl, když právě s ním jsem tohle rozebírala?
Snad se jenom snažím dojít uspokojivým odpovědím pro nás oba.
Snad...

Na tuhle stránku jsem narazila už kdysi dávno.
Tehdy mi to připadalo jako blbost.
Ale dnes, lépe řečeno před malou chvilkou, ve mě Mysterie a její fialový křeček vyvolali smutné vzpomínky na dětství bez Tamagochi.
Hned jsem si tedy adopotvoala načervenalé prasátko a pojmenovala ho Zinky.
Jestli je to holka nebo kluk, to je celkem jedno, ta i ten Zinky zní celkem obstojně.
Dobrý skutek- nic.
Zábava- nic.
Smysl- žádný.
Ale potěší to:D

Zamilovala jsem se do západů Slunce. Netuším, proč vlastně, jen tak, z ničeho nic.
Původně jsem chtěla přidat galerii jen se západy slunce, lae nakonec jsem vybrala jen jednu fotku, která byla ze všech nejkrásnější.
I dnešní písnička má v názvu západ Slunce.
Rozhodla jdem se konečně udělat referát na přírodopis. Myslíte, že pět stránek o ochraně přírody bude nudit standartní deváťáky...?
Třeba se i dneska dokopu k tomu "volnému pokračování", ale dřív, než příští víkend to tu nebude- má nejdražší Abrbellka odjela:(
Včera jsem viděla ´Marii Antoinettu´ od Coppolové. Celkem to ušlo, i když z hodiny a půl bych takových... 75 minut vystřihla.
Vážně, zbytečně vleklé. Normálně mi filmy delší než hodinu samozřejmě nevadí, ale tady se ta délka nemůže ani v nejmenším schovávat za to, že "by se jinak nestihlo říct vše".
Ale musím něco málofilovému dílku oblíbené režisérky pochválit, takže chválím Kirsten Dunstovou v hlavní roli a taky velvážené maskéry a maskérky, kteří dokázali z patnáctileté princezničky přejít do královny skutečně plynule.
Rozhodně si ale nezaslouží místo ve "Stříbrném plátně".
A konečně jsem si pořídila roury. Teď teprve budu ta správná "ímougrl".
Já si je tedy chtěla pořídit proto, že se mi to skutečně líbí ,ovšem na to už se nikdo neptá. Teď budu prostě pro všechny náhodné kolemjdoucí z ulice ve škatulce "Emo", ať chci nebo ne.
Bohužel, nemůžu dokonce ani tvrdit, že je mám proto, že to je "in". Černých linek, pyramidek, pana Skelingtona a slečny Emily na tašce, černých nehtů (Ano, jak poznamenala Mrkvička, moje "Nehty z dehtu"), nespočtu náramků a korálků na krku se odmítám vzdát.
To už radši budu pro okolí emák.
Koneckonců, co je mi vlastně do ostatních?
A když už jsem u toho- kdo z přítomných Bravo-ímou slečen pod patnáct let pozná, co je tohle za skupinu, má u mě body a možná i příslib, že se jí budu smát trochu méně.

Koho že? Nový design.
Za poslední dva dny se tu layouty vystřídaly hned čtyři- jako vždycky, hledala jsem nějaký, který by byl "momentálně dokonalý", až jsem došla k tomuhle.
Znovu je autorkou obrázku v záhlaví Kmye Chan, které znovu děkuji za povolení.
Vlastně jsem o tom do aktualit vůbec psát nechtěla, ale když měl svůj článek ten minulý, má ho i tenhle.

Jo, tak přesně to bylo dneska venku.
I když zdaleko nebylo takové vedro, jako v pondělí a dusno vůbec nedosahovao kvality toho včerejšího, dnes to bylo šílené.
Nejdřív za zubařkou až do Kyjí, potom proťapat Karlín a Václavák.
Bezva den!
Je ale fakt, že je důvod k radosti- dnes se psaly poslední dvě písemky.
KONEČNĚ!
A k večeři byla pizza.
Teď už mě čeká jen film "Mezi námi děvčaty".
Dostal mě Ian. Povídá mi, že byl dnes označen za "emo" a chystá se o to psát.
Jsem tedy skutečně zvědavá, Šašíčku, co z tebe vypadne:)
Včera jsme měli do půl jedné a ze školy jsem přišla o dvě hodiny později.
Kromě vyzvednutí nabatikovaných triček jsem totiž cvičili song na "poslední proslov deváté á."
Vybrali jsem si těžkou věc- Photographa od Nickelbacků.
Podle mě to po cvičení bude znít dobře, a tak mi mírně vadí prohlašování "To nemůžeme zvládnout!" z úst slečny, která celou hodinu vůbec nezkoušela, jen seděla v lavici jako truhlík.
Já nám prostě fandím!
Za úkol jsme dostali píseň naposlouchat. A co jsem celý den poslouchala já...?

Tak, konečně jsme se ve škole fotili.
Tentokrát to bylo naposledy tak, jak jsme byli zvyklí, a tak jsme si to pořádně užili a snažili se poźovat co nejvytrvaleji a co nejvíc.

Rozhodně Vám tady nebudu vypsiovat, s kým se ka a s kým se neka, kdo je chytrý, kdo je hloupý, kdo je nudný, kdo pomlouvá, kdo trpačí a kdo je šprt a šplhoun.
Jen Vám ty fotky chci ukázat, abyste věděli, jak vypadjí ti, kteří mi už devět let pomáhají přežít ten náš ústav, poslední dva roky spíše doupě socialismu...
Takže se můžete podívat, pokud o to stojíte, pokud ne, tohle je pro Vás celkem zbytečný článek.
Já bych tu ty fotky dost ráda měla, proto je sem dávám. není to proto, že bych se Vám snažila vnutit svou nejmilvoanější třídu. Proto je dávám do rubriky o sobě, nikoliv do debaty.

Volná hodina před Fyzikou a Tělocvikem.
Juhů!
Plánovala jsem si, jak sem krásně a ohodlně stihnu naházet všechny třídní fotky, něco málo k nim naspat a že se třeba zvládnu i najíst.
Proč, proč jsem sakra musela pět metrů před domem zjistit, že fotky jsou v aktovce, která je ve skříňce v šatnách?
Tohle skutečně naštve- ještě k tomu v kombinaci s tíhmletím pokusem o počasí.
Budu to muset zvládnout po odpoledce, takže se těště- netěšte.

Jakpak se Vám líbí nová povídka? Vlastně bych chtěla cosi oznámit.
Mardom měla částečně pravdu, je moc krátká na to, aby skončila, ale tenhle příběh už je uzavřený. Ráda bych na ni ale navázala jiným příběhem, proto se chystám naspat volné pokračování s názvem Family, přičemž ho zřejmě nepochopíte- nebo si z něj vůbec nic nedonesete- když nebudete alespoň částečně znát obsah Friendship.
Příběh už je dávno hotový, proto by to tu mohlo být tak začátkem víkendu, jelikož mám pohchopení pro výstupáky mé nejmilovanější a jedinečné Abrbellinky.
To tedy bylo tak něco málo z věcí budoucích, prozatím se loučím!

Ještě tu nejsem ani týden a už se vrací má záliba v obměňování designů.
Tentokrát ale za to může jistá slečna (Díky za upozornění, Eridan!), která měla na designu stejný obrázek jako já a i když byl překrásný, tohle jsem nezkousla. Nehodlám se s ní potom dohadovat, kdo ho měl dřív.
Když vezmu, že má i podobně laděné barvy, jako byly ty na tom mém předešlém, raději jsem se uchýlila k novému vzhledu.
Musím říct, že tenhle mi přijde o něco propracovanější (a taky je:D).
Ještě jedna změna orpoti designovému magorovi z whimperu- tentokrát jsem autorce obrázku (talentovanou Kmye Chan jste jistě poznali) napsala, zda můžu použít její dílko a poslala jí náhled, jak by to asi celé mělo vypadat.
Děkuji, Kmye, že jsi souhlasila- a ještě k tomu naprosto bleskově!
Doufám, že se Vám líbí neméně, ba dokonce více, než předchozí:)
A pozor, během tohohle týdne s jistotou slibuji jednu a s ne tak velkou jistotou ještě druhou povídku!

...zda to byl dobrý nápad, přemisťovat se. Mé ješitné Já totiž tak přišlo o spoustu sluchu lahodících komentářů u svých droboučkých miminek, povídek. Takhle to tu teď vypadá až odpudivě opuštěně.
Ale nemusíte se bát, zpátky se nevracím- nikdy se zpátky nevracím.
I opuštěné mi to tu vyhovuje.
Ale to je teď vedlejší.
Jak se dnes máte? Co vy na to neuvěřitelné vedro? Začíná mi to lézt na mozek- a to nemluvím o tom, že to má trvat celý příští- písemkový- týden. Navíc to vypadá, že díky tomu nemůžu čekat eplo první dva prázdninové týdny, které strávím coby praktikant na Dětském táboře.
Jupí, už vidím ty nesutále mokré a zabahněné dětičky, jak pobýhají po baráčcích a já to potom drhnu.
Prostě jupí...
Viděl někdo film "Mezi námi děvčaty"? Já konečně ano.
Muaím říct, že i když to není ani trochu můj styl a je to dokonale mimo můj styl, tohle mě docela pobavilo. Dokonale sjem se vžila do Anny (Lohanová) a moje máma by na postavu Curtisové- jejíž jméno už si nepamatuju- taky docela seděla.
Pamatujete si ještě někdo na zcela nepatrný článek o BZOAPácích a Trapkách a Trapácích? ne? Určitě ne, kdo by si to pamatoval. Bylo to jen slušné konstatování faktu.
A ono už se to řeší, já to čekala.
Když vezmu, že BZOAP usoudil, že nemá cenu dále bojovat s piráty, když je tu očividně mnohem "lepší" spolek a pokorně přenechala všechny kopírky jim, přijde mi to, jako podstatně zbytečné rozhořčení. Být autorem Karlíkem, radši šetřím energii na vlastní literární pokusy, jelikož by to bylo rozhodně užitečnější.
Každopádně já, Abrbellka ani Pižla se k tomu více vyjadřovat nebudeme a necháme to plavat s lehkým úšklebkem na rtech alá Draco Malfoy.
A pak tu mám pro Vás jednu anketku- to je asi první vyditelná změna od whimperu. Ke každému článku přiřadím jednu- poměrně zbytečnou- anketu. Jen tak, pro zasmátí:)

Asi byste ještě rádi věděli, jak to bude s povídkovou soutěží, že?
Vyřeším to tak, že odkaz bude umsítěn v OBLÍBENÝCH STRÁNKÁCH a vy na něm stále můžete hlasovat do 30. června.

Tak konečně jsem se dokopala k tomu naházet do počítače pár docešla ucházejících fotek z onoho "super-dupr ímou" koncertu.
Přejdu rozhořčení, že Neferce všechny fotky vyšly tak hezky a ostře, zatímco já mám jen barevné fleky (Jo, i tak Vám sem ty věci, co vypadají, jako když si pěti leté děcko hraje s vodovkama, stále hodlám naházet).

Kéž by pršelo, říkám si. Dívám se ven z okna jak pomalu- a konečně!- zapadá slunko. Tuhle donní dobu mám nejraději. Je klidná, je milá, je vlídná a zároveň unavující, uspávací by možná bylo lepší.
Jesltipak víte, co si Princezna brnká na kytaru? To nejstarší, co vzešlo od jsité kanadské zpěvačky. Je to... no, někdo říká, že je to country, ale já opravdu nevím, jeslti má country náboženskou tématiku. Spíš je to tak trošičku gospel.
Nikdy bych nevěřila, že zrovna tohle mě bude uklidňovat. I když, ono mě to valstně ani moc neuklidňuje. Spíš mám za dnešek po krk té v podstatě "násilné" hudby, která mi zničila kompletně sluch. Dneska jsem se skutečně zamyslela nad tím, proč vlastně poslouchám takové kapely, jako Atreyu, Comback Kid, My Chemical Romance, Alesanu, Escape the Fate a tak podobně. Proč vlastně poslocuhám tak "drsnou" hudbu? Proč neposlouchám popík? Něco klidného?
Proč, když se mi to v pdostatě nelíbí?
Zjistila jsem, že většinu ze jmenovaných kapel poslouchám jen proto, že se u ní dobře vyvztekám.
My Chem jsou tedy výjimkou. Fall Out Boy jsem abni nejmenovala, u těch moc dobře vím, proč je poslouchám.
Došlo mi, že bych tedy valstně mohla poslouchat jen tři, čtyři skupiny a byla bych spokojená. A slyšela bych.
Vlastně mi toho dnes došlo- jako většinou- docela dost.
Třeba to, že bych konečně mohla do deníku zapsat o koncertě MCR, než to kompletně zapomenu.
A taky to, že brzo přijdou prázdniny- a potom nová škola.
Je fakt, že víc než na prázdniny se těším na poseldní dva týdny školy. To tam snad budu chodit i ráda. A v téhle souvisloti mi došlo, že na rozlučce rozhodně nebudu plakat. Vždyť většinu těch lidí, které budu chtít vidět, uvidím. Vždyť bydlí tak hrozivě blízko...)
Že si teď říkáte- proč šla na jiný blog s jiným nickem, když píše stejně jako stará Desdemonka? Řeknu Vám to, přátelé. Já nešla pryč za jinou iodentitou. Mohla za to pouhopouhá chyba v administraci whimperu. A vlasně tak trochu i chuť dokázat sobě samé, že to i tenhle blog může klidně dosáhnout "úspěchů" whimepru.
Ale to už jsem zase někde úplně jinde, takže raději skončíme v nejlepším.
A tady jse ta zmiňovaná písnička ze začátku.

~VÍTEJTE~
Drazí přátelé, noví návštěvníci, náhodní kolemjdoucí, zvědavci, čtenáři- Ahoj!
Pokud jste se ke mě nedostali přes starý blog, možná Vám vrtá hlavou, kdo je ta Inkoustová princezna.
Tak tedy- nejsem příliš bláhová a naivní, ale i přesto- možná znáte Desdemone. Takovou zvláštní pisatelku, se zálibou v songfictions a incestní tématice.
A přesně tahle Desdemone je Inkoustová princezna.
Proč jsem se přemístila na jinou adresu?
Důvod je prostý.
Každý má občas chuť totálně všechno předělat, něco promazat, ale nemá to srdce to ničit, takže raději začne znovu od začátku.
I já jsem se tedy s desetitisícím návštěvníkem rozhodla začít na novo, s čistým blogovým prostorem.
Upřímně doufám, že si komnata Inkoustové princezny získá alespoň takovou oblibu, jako whimper. Že se ke mě vrátí většina starých známých a naopak, najdu spoustu nových.
Takže- začínáme znovu!

Pro lepší orientaci v názvu rubrik...

*Azurové kapky rosy- Novinky. Všechny změny v designu, rubrikách, článcích apod.

*Knihovnička- Někdo možná pamatuje z whimperu, někdo možná vůbec nezná. Pisálkové, seznam nejlepších webových autorů.

*Pracovní stůl- Próza, poezie,malůvky, fotopokusy a slohové práce. Netřeba přesnějšího popisu, že?!

*Promítací plátno- Moje recenze na nejrůznější (a občas ne nejhrůznější) filmy.

*Toaletní stolek- Jen a jen moje msíto, kde je to celé věnované Inkoustové princezně.

*Všezbytkový koutek- Hlouposti a blbinky, které potěší nebo šokují a jinam se nevejdou.

U Mysteria- Angel jsem narazila na 100 otázek, na další řetězáček o mé osobě. Hezký...
Ne, nenutím Vás to číst, nebojte se:D

Jedině černý se šťávou z půlky citronu a dvěma lžičkami cukru. Ideální kombinace!

Oblíbená kniha? No, když mě bolí hlava a nic jiného bych nezvládla, tak si pročítám různé díly Harryho Pottera, ale ne, že by mě to nějak extra bavilo.
Tou opravdu oblíbenou je Groteska od Kurta Vonneguta.

Ano, zprávy sleduju, ale noviny nečtu. Jenom, když mě něco vyloženě zajímá- a často si prohlížím rubriku "Kultura" v MF:D A bulvár mi nosí domů táta, který to tiskne- ne přímo on, ale tiskárna, kde pracuje jako ten nejdrsnější dohazovač kšeftů:D Tak si to prolistnu. Jako bulvár ale beru i takové blbinky, jako TopDívka a podobně. Je tam ještě ta část, kde se diskutuje o soukromí hvězd? Páni, teď mám brouka v hlavě, Sarah!

Já s tím souhlasím! Třeba to, co se teď stalo, ten 64- letý magor, co znásilnil to batole a před tím jeho matku. A ještě si to fotí! Podle odboníků nemocný není, takže dostane osm a půl let. Já věřím, že v tom vězení se k němu spoluvězni nebudou chovat hezky, to si s takovými většinou vyřídí natolik, že už to nerozchodí, ale já bych ho na křeslo klidně poslala. Po roce bez koulí, když dovolíte. Jasně, nejdřív kastrace, pak rok ve vězení, a pak na křeslo. To by byl vyhovující trest pro takového člověka.
Ale zase se mi líbí, asi je to to jediné, že v Americe v jistých státech mají třeba sto padesát let, takže i když mu půlku odpust, zůstane tam a nebude si za dobré chování za dva roky běhat a vesele zločincova dál.

Bolest… Záleží na tom, jaká bolest. U mě je to jedno, nesnáším fyzickou i psychickou.
Ale jsem v tomhle trochu divná. Kdybych si krájela vánočku a ufikla si kousek palce, jsem v klidu. Ale jakmile mám pocit, že bolest přijde, když mám tušení, že je jistá, to jsem bílá strachy.

Tak tady se přiznám.- ta otázka je myšlena ve stylu "Kdo má podobný názor, nechť to vyplní!"
Nebo jak? Udělám to po tvém vzoru a napíšu dva blogy, to bude ideální:D Ale jsem teď v depresi, že si nejsem jistá překladem (Těš se!*znáš takový ten divoký posunek, když někdo mává rukou u krku?:D*)

No ne, že bych si dělala naději, že to ještě někdo z těch blogů nezná, ale když je to část řetězáku…

1. Sarah

2. Barbellushi

3. Mysteria Angel

4. Memory